Gastroenterologie

DECHOVÉ TESTY SE STABILNÍM IZOTOPEM

Detekce Helicobacter pylori

Dechový test s močovinou značenou uhlíkem ¹³C (¹³C-UBT) je dnes považován za zlatý standard průkazu infekce způsobené Helicobacter pylori. Princip testu je založen na detekci značeného oxidu uhličitého, jenž vzniká štěpením substrátu enzymem ureázou, která je jako povrchový protein produkována bakterií Helicobacter pylori. Metoda testu byla popsána již v roce 1987 a existuje řada modifi kací, které se liší především v množství podávaného substrátu (50-100 mg), podání roztoku kyseliny citrónové nebo přírodního pomerančového džusu a časovém intervalu odběru vzorků vydechovaného vzduchu.
Pacient musí být pro provedení testu na lačno (nejméně 2 hodiny nesmí jíst, pít a kouřit). Odebírají se dva nebo tři vzorky vydechovaného vzduchu do zkumavky. Následuje vypití 200 ml roztoku kyseliny citrónové nebo přírodního, neslazeného pomerančového džusu a po 5 - 10 minutách je podáno 100 mg močoviny značené atomem uhlíku ¹³C (dětem je podáváno poloviční množství). Přesně po 30 minutách jsou odebrány dva nebo tři vzorky vydechovaného vzduchu do zkumavek stejným způsobem jako na začátku testu. Pro hodnocení testu je stanoveno kriterium změny poměru ¹²CO₂ : 12CO2 větší než 5 promile mezi vzorkem v čase T30 oproti vzorku T0. Na výsledek testu má vliv motilita a anatomie žaludku, porušené vyprazdňování, léčba inhibitory protonové pumpy, antibiotiky nebo preparáty vizmutu. Doporučeno je proto provádět dechový test 4-6 týdnů po ukončení eradikační terapie.

Dechový test pankreatické funkce

Moderní, neinvazivní, funkční testy exokrinní funkce pankreatu jsou založeny na substrátech, kde analytickým markerem je atom uhlíku ¹³C (starší testy s izotopem 14C), jehož koncentraci stanovujeme ve vydechovaném vzduchu. Specifi cita testů je závislá na volbě substátu - v klinických studiích byla testována celá řada substrátů, kdy výsledky dechových testů korelují např. s < 10% poklesem sekrece amylázy (substrátem je ¹³C-škrob), nebo se steaorheou > 11g/den (substrátem je ¹³C-triolein). Substrátem ¹³C-MTG testu je triglycerid s ¹³C-označeným octanoátem v poloze 2, a stearátem v poloze 1 a 3, které jsou odštěpeny pankreatickou lipázou. ¹³C-octanoát je dále oxidován v játrech (beta-oxidace tuků) a ve vydechovaném vzduchu je množství ¹²CO₂ stanoveno analyzátorem dechových testů. Kumulativní výdej, recovery (cPDR) vypočítáváme za 6 hodin pomocí údaje BMR.
Referenční hodnota cPDR naší modifi kace ¹³C-MTG testu je hodnotou 30%, vypočtenou ze souboru 50 osob s vyloučením pankreatické insufi cience zobrazovacími metodami. Literární údaje udávají hodnotu ¹³C-MTG testu 22 - 23%, pro výpočet používající model BSA. Provední testu: Pacient musí býti nalačno a je nutné vysazení pankreatické substituce nejméně 3 dny před začátkem testu. Nepřímá stimulace testovacím pokrmem zahrnuje křehký, kukuřičný chléb s 50 g tuku (nejlépe rostlinného margarinu), do kterého je přidáno 250 mg ¹³C-značeného substrátu Odebrán je vzorek vzduchu před podáním testovacího pokrmu a pak po dobu 6 hodin ve 30minutových nebo 60minutových intervalech.

Dechový test s xylózou

Dechový test s podáním ¹³C značené xylózy je doporučen především v diagnostice bakteriálního přerůstání, při syndromu slepé kličky. Diagnosticky má význam především vlastní kinetika stanovených DOB hodnot, kumulativní výdej 6ti hodinového testu (cPDR) je údajem doplňkovým. U nemocných s bakteriálním přerůstáním v tenkém střevu, např. z důvodů slepé kličky, dochází k dvoufázové hydrolýze podaného substrátu - ¹³C-xylózy, první vrchol nastupuje mnohem dříve, a je podstatně vyšší, než u zdravých osob. Test provádíme 6 hodin po perorálním podání 100 mg ¹³C-xylózy. Hodnocení testu je kinetické, hodnotíme maximum dosaženého poměru ¹²CO₂ : ¹²CO₂, časový posun maxima, a celkové množství metabolizované ¹³C-xylózy tzv. kumulativním výdejem za 6 hodin.

Dechový test s laktózou

Laktózový toleranční test je nepřímým měřením aktivity intestinální laktázy, enzymu kartáčového lemu enterocytu, který hydrolyzuje laktózu na glukózu a galaktózu. Laktózový test pro diferenciální diagnostiku laktózové nesnášenlivosti se klasicky prováděl hodnocením hladiny glykemie za 15 - 30 - 60 a 90 minut po perorálním podání 50g laktózy v 500 ml vody. Průkazem defi citu laktázy je vzestup glykemie o méně než 1 mmol/l.
Laktózový test lze dnes hodnotit modernámi, neinvazivními, dechovými testy a to jak H₂ testem, kdy ve vydechovaném vzduchu stoupá koncentrace vodíku následkem bakteriálního rozkladu laktózy nerozštěpené laktózy v tlustém střevě, nebo detekcí uhlíku ¹³C po podání značené ¹³C-laktózy. Velmi přesné výsledlky poskytuje kombinovaná metoda ¹³C/H₂-laktózový test, kdy je hodnoceno enzymatické štěpení laktózy (markerem je ¹³C uhlík) a současně jako korekce motility, pasáže je použito bakteriálního štěpení v tlustém střevu (markerem je H₂).

SCREENING ATROFICKÉ GASTRITIDY A RIZIKA KARCINOMU ŽALUDKU

ELISA stanovení pepsinogenu I a II

Pepsinogeny jsou prekurzory (proenzymy) řady proteináz -pepsinů A, B a C - EC 3.4.23.1,2,3. Aktivace pepsinogenůna aktivní pepsiny probíhá v kyselém prostředí žaludku. Klinický význam má stanovení pepsinu při insulinovém testu a sérová hladina pepsinogenů A a C. Pepsinogen A je markerem slizniční atrofi e a je používán v genetických studiích jako subklinický marker vředové choroby duodena. Pepsinogen C je používán jako marker stavu žaludeční sliznice (případně v poměru PG-A/PG-C) a rovně. Jako marker eradikace infekce Helicobacter pylori.

ELISA stanovení gastrinu - 17

Gastrin je hormon polypeptidového charakteru, který se vyskytuje ve třech formách. Základní molekula G-17 (little gastrin), G-34 (big gastrin) a G-13 (mini gastrin). Pentapeptid s C-terminální sekvencí gastrinu (ß-Ala-Trp-Met-Asp-Phe- NH2) - pentagastrin se používá ke stimulaci při vyšetření žaludeční acidity. Stanovení gastrinu je součástí gastrinového stimulačního testu. Stanovení hladiny gastrinu-17, pepsinogenu-I a protilátek k Helicobacter pylori třídy IgG nabízí tzv. GastroPanel, který je ne-invazivním, laboratorním parametrem k posouzení infekce Helicobacter pylori,atrofi cké gastritidy a rizika karcinomu žaludku.

SEROLOGICKÁ DIAGNOSTIKA A SCREENING CÉLIAKIE

Protilátky ke gliadinu IgA, IgG

Peptidové fragmenty gliadinu, proteinu pšeničného glutenu (lepku) patří k základním etiopatogenetickým faktorům céliakie. Detekce protilátek třídy IgA a IgG proti gliadinu je proto nejčastěji používaným serologickým markerem. Ve screeningových algoritmech jsou často používány jako základní test. Citlivost a spolehlivost detekce je závislá na stupni purifi kace antigenu. Antigliadinové protilátky AGA třídy IgA mají význam především pro posouzení aktuálního stavu a dodržování bezlepkové diety, IgG protilátky mají dlouhodobý profi l, význam mají u nemocných s defi citem IgA.
Kombinace pozitivity AGA-A nebo AGA-G s purifi kovaným -gliadinem vykazují senzitivitu - 97%.

Protilátky k endomysiu IgA

Céliakie patří k autoimunitním onemocněním a přítomnost protilátek k autoantigenu - endomysiu je základním specifi ckým markerem céliakie, specifi cita testu je 95%. Endomysiální protilátky jsou proto doporučovány ve screeningových algoritmech jako druhý krok, indikující bioptické, histologické, vyšetření sliznice tenkého střeva. Metoda detekce je imunofl uorescenční, spolehlivým substrátem je svalovina jícnu opic nebo pupečníku. Průkaz EmA protilátek by měl být proveden v několika ředěních vzorku séra od 1:5 ( screening) a. 1:40 (diagnostika).

Protilátky ke tkáňové transglutamináze

Tkáňová transglutamináza má přímý vztah k patogenezi onemocnění a byla popsána jako vlastní, chemický substrát endomysia. Stanovení atTG je prováděno klasickou metodou ELISA, což je pro rutinní diagnostiku technika dostupnější než immunofl uorescenční průkaz EmA. Metoda byla původně popsána s použitím morčecího antigenu, nové soupravy používají antigen izolovaný z lidských buněk, nebo rekombinantní tTG. Stanovení protilátek atTG s lidským, rekombinantním antigenem vykazuje nižší falešnou pozitivitu než metody s morčecím antigenem, senzitivita metody je 93%.